Specificky v oblasti, kde zadavatelem psychoterapie je někdo jiný než  její účastníci. Cíle práce, závazky vůči zadavateli, pomoc a kontrola, srozumitelnost procesu pro klienta, psaní zpráv a odpovědnost terapeuta. Co je a co není psychoterapie. Co to je, když to není psychoterapie. Řemeslo, etika, legislativa a jaký mají vztah.

…aneb kde hledat odpovědi na otázky: „K čemu a jak se mohu jakožto psychoterapeut ČAP veřejně vyjadřovat? Jak na promo & marketing psychoterapeutických služeb a produktů bez výčitek svědomí? Existuje hranice osobního a pracovního světa aneb co s fotkami z dovolené? “ a zejména, jaké nástroje používat proti bulvarizaci psychoterapie.

Co je etická chyba, co je profesní nekompetence? Co je odborně dobré je i etické? Je pravda, že každé rozhodnutí v terapii má etický rozměr? Možná k tomu i patří otázka zda si mohu vybírat klienty a čím se přitom řídím. Co považuji za dobrý konec terapie?

Rádi bychom se podívali na etický kodex EAP a posoudili, jestli je potřeba dělat změny. Zaměříme se na některé jeho nejednoznačné pasáže a ujasníme si, co vlastně znamenají, jak tomu rozumíme, případně jak to adaptovat na naše podmínky. Můžeme najít vhodnější vyjádření, posoudit co přebývá, co chybí pro to, abychom měli smysluplný etický kodex, který by mohl být užitečnou a živou pomůckou pro terapeutickou praxi.

Kdo je tady alternativní? K čemu se vyjadřovat, hodnotit, kdy říci ne! Kdy a jak spolupracovat. Jak mluvit s klienty, kteří využívají vedle psychoterapie i jiné a možná alternativnější postupy. Téma souladu či kolize víry klienta a psychoterapeuta.

Pozice psychoterapie ve zdravotnictví, psychoterapeut a jeho klient v nemocniční struktuře vztahů, pacient versus klient, zacházení s diagnozou z hlediska etiky, přetlak pacientů a osobní limity terapeuta, etika financování a mnoho dalších.

S čím se setkávají v praxi a jak jsou na to vybaveni z výcviků, co potřebují, jak se jim daří, co potřebují? Jakou mají pozici a jak jsou vnímáni v poli psychoterapeutické profese? Jak vnímají starší kolegy? Jak jsou vnímáni jimi? Je jejich pohled na psychoterapii něčím specifický?

Jak zacházíme s tématem zakončování obecně? Jaká jsou častá úskalí při zakončování vlastní praxe? Jak poznáme, že bychm měli opustit aktivní práci s klientem? Více informací zde.

Specifika psychoterapeutické práce. Má dospívající klient terapeuta*ku „jenom pro sebe?“ Dobrá míra kontaktu s rodiči. Kdy už musíme jednat v krizovém nastavení atd.

Každé rozhodnutí o směřování v terapii má etický rozměr. Myslel jsem to dobře. Sdílecí a intervizní dílna nad připravenými i spontánními kazuistikami.

Jak učíme etiku v PT výcvicích? Co chceme svým frekventantům předat? Seznamujeme je s kodexem, diskutujeme případy, uvažujeme společně nad kontexty, ale také se k nim vztahujeme a nějak se sami chováme. Vytváříme (etické) rámce. Mohli bychom hovořit spíše o výchově než výuce?

Jak informujeme o psychoterapii, co by bylo dobré prezentovat, jaký vytváříme veřejný obraz a tudíž i očekávání od psychoterapie. Jak reagovat na problematické medializované kauzy.

Gender je silné téma. Vnímáme v psychoterapii pohlavní odlišnost, znevažovaní ženských a mužských aspektů, sexualizaci terapeutického vztahu? Více informací zde.

 Aneb jak víme to co víme, jak ověřujeme svoje předpoklady, předporozumění a jak je konfrontujeme s žitou realitou našich klientů i vývojem poznání. Příliš lpíme na tom, abychom měli na všechno odpověď. Dilemata mají zůstat dilematy, jen tak budou stále podnětem k tomu, abychom se zamýšleli nad svými postupy a předpoklady, které nás k tomu vedou, zůstali otevření, nesklouzli k dogmatickému trvání na tom, co považujeme za pravdu.

Etické komise, kárné komise, odvolací komise. K čemu vlastně slouží a jaké by měly mít pravomoci. Je to institucionální rozhodování nebo vyjádření etického postoje psychoterapeutické komunity? Co je pro nás za hranou a proč?

Pojďme společně diskutovat o etických rozměrech toho, jaká je dostupnost (otevřenost) psychoterapie lidem s mentálním znevýhodněním, jaká jsou naše předporozumění lidem s mentálním znevýhodněním a jak tato předporozumění ovlivňují naši spolupráci s nimi, jak do spolupráce mohou vstupovat další aktéři a o dalších otázkách, které nám v rámci tématu vyvstávají. 

Jaké etické principy jsou klíčové pro forenzní psychoterapii? Jak se tyto principy liší od těch, které se uplatňují v tradiční psychoterapii? Jak se stavět k nedobrovolnému postupování psychoterapie?